CHYBA MODELOVÁNÍ STATICKÝCH MĚŘICÍCH ENERGIE

Účinnost směrnice o měřicích přístrojích (MID) 2004/22 / ES a odpovídající harmonizované technické normy podporuje zkoumání vhodných zkušebních a kalibračních postupů schopných posoudit soulad měřidel pro legální metrologickou kontrolu s potřebami moderní život. V této souvislosti zaměřujeme naši pozornost na aktivní (statické) elektroměry ([1], příloha MI-003) a zejména na jejich přesnost. Dostupnost relativně jednoduchého modelu schopného předpovědět chybu měření přístroje jako funkce jeho vstupních veličin je nezbytná pro návrh kalibračního plánu a pro identifikaci možných kritických aspektů procesu metrologického potvrzení. Je skutečně důležité si uvědomit, že přijetí různých plánů kalibrace by mohlo vést k různým závěrům ohledně souladu stejného nástroje s mezními hodnotami chyb stanovenými příslušnými normami. Přestože se navrhovaný model spoléhá na základní fyzikální úvahy o typické architektuře statických měřičů energie, rozsahem zde není identifikovat různé zdroje chyb a / nebo je kvantifikovat, počínaje a-apriori analýzou fyzické struktury těchto zařízení ( jak je popsáno například v [2] - [7]). Identifikace každého zdroje chyb je obtížný úkol, zejména s ohledem na to, že různé neideální efekty mohou vést ke stejnému příspěvku k chybě. Budeme se proto řídit kvázi černým rámečkem a empirickým přístupem, který povede k jednoduchému modelu s několika (třemi) parametry, který bude kvantifikován s využitím statistické analýzy řady měření. Jsou brány v úvahu (multiplikativní), fázové a zkreslené (aditivní) chyby. Zisk a fázové chyby jsou spojeny se zesílením a fázovým nesouladem napěťových a proudových kanálů měřiče energie, zatímco chyba zkreslení je spojena se zkreslením v obou kanálech. Přestože jsou v architektuře energetického měřiče přijata opatření, k nápravě těchto chyb nemůže být korekce sama o sobě dokonalá a nevyhnutelně bude přítomna zbytková chyba. Předpokládá se, že všechny parametry jsou nezávislé na proudu zátěže. Pravděpodobnost dodatečného příspěvku k získání chyby úměrné zátěžovému proudu (pocházejícímu ze samovolného ohřevu) je však testována pomocí vhodné statistické analýzy. V následujícím se budeme odkazovat na měřiče výkonu (PM) namísto měřičů energie, protože principem fungování těchto přístrojů je princip PM a přeměna z energie na energii je získána pomocí operace počítání, která je ve své podstatě bezchybná.